接骨草长什么样
?í'itsky islám, té? ?í'a (z arabského ????, zkrácenina z ?í'at Alí ???? ??? neboli Strana Alího ?i P?ívr?enci Alího), je jedním ze dvou hlavních proud? islámu (druhym je sunna). Stoupenci ?í'iy se ozna?ují jako ?í'ité. V rámci islámského světa tvo?í men?inu, majoritní skupiny ?í'it? se nacházejí v íránu, ázerbájd?ánu, Bahrajnu a Iráku.
Za ?í'ity jsou pova?ováni ti muslimové, kte?í za legitimní v?dce islámské obce pova?ují jen potomky Muhammadovy rodiny v linii po?ínající jeho bratrancem a zetěm Alím ibn Abú Tálibem. ?í'ité po Muhammadově smrti roku 632 neuznali za právoplatného chalífu Abú Bakra ani jeho následníky Umara a Uthmána. Teprve Alí, ktery se stal ?tvrtym volenym chalífou, je podle ?í'it? pravy v?dce muslim?, imám, a po něm dal?í z jeho rodu.
V pr?běhu let se ?í'a rozdělila do mnoha větví, největ?í co do po?tu stoupenc? je isná a?aríja. Méně po?etnymi ?í'itskymi skupinami jsou zejména ismá'ílíja (z ní? vznikli nap?. asasíni nebo alavité) a zajdíja.
Roz?í?ení
editovat
?Po?et stoupenc? ?í'itského islámu je odhadován na 10–15?% z celkové muslimské populace, co? ?ítá okolo 130–190 milion? muslim?.[1] Velká ?ást ?í'it? ?ije na Blízkém vychodě. Majoritní nábo?enské skupiny tvo?í ?í'ité v íránu (89?% muslim?, kte?í jsou 98?% obyvatel),[2] ázerbájd?ánu, Bahrajnu a Iráku.
Men?í komunity ?ijí v Libanonu, Syrii, Indii, Pákistánu, Afghánistánu, Turecku, Albánii, Jemenu a Saúdské Arábii (p?evá?ně Vychodní provincie; 10–15?% z celkové populace).[3] Dal?í poměrně po?etné ?í'itské komunity ?ijí v men?ích státech okolo Perského zálivu, jsou to p?edev?ím Katar, Kuvajt (?í'ité tvo?í 30?% muslim?, kte?í jsou 85?% obyvatel země)[4] a Spojené arabské emiráty. Existují i men?inové komunity po celém světě.
St?ediskem vyznava?? ?í'itského islámu v ?esku je jihomoravská Ku?im.[5]
Historie
editovatPozadí vzniku
editovatZakladatel islámu, prorok Muhammad, zem?el roku 632. Nikdy se nezmínil o tom, kdo by měl vést muslimskou obec (umma) po jeho smrti, proto byli jeho následovníci náhle postaveni p?ed problém Muhammadova nástupnictví. Bylo patrné, ?e to byla p?edev?ím Muhammadova osobnost, která dr?ela ummu pohromadě.[6] Ten, kdo by se stal Muhammadovym nástupcem (chalífou, následovníkem), by získal moc a vysadní postavení mezi v?emi muslimy. U? v této době vystoupili stoupenci Alího ibn Abí Táliba, kte?í po?adovali zachování pokrevní p?íbuznosti s Prorokem.[7] Alí byl Muhammad?v bratranec a man?el Muhammadovy dcery Fátimy a podle islámské tradice byl po Chadíd?e v?bec druhym ?lověkem, ktery p?ijal islám.[8] Alí byl později zvolen v?dcem rodu Banú Há?im, a to zejména díky jeho blízkému kontaktu s Muhammadem, man?elství s Prorokovou dcerou a díky jeho rané konverzi k islámu.[9] Alího stoupenci té? tvrdili, ?e Muhammad během své poslední cesty do Mekky ur?il Alího jako svého nástupce.[10]
Nárok na vedení obce si v?ak dělali i dal?í muslimové, p?edev?ím pak Abú Bakr, Muhammad?v tchán, otec jeho ?eny ái?i. Ve prospěch Abú Bakra hrála skute?nost, ?e mu Muhammad svě?oval vedení modliteb v době své nemoci a vedení muslim? p?i vyro?ní pouti v roce 631.[6]
Volení chalífové
editovat
?Ji? v den, kdy Muhammad zem?el, se za?aly scházet medínské kmeny v ?ele s kmeny Aus a Chazrad?. Tyto kmeny byly proslulé vzájemnou znesvá?eností, a to i v době Muhammadova p?íchodu do Mekky. Této vzájemné rivality obou kmen? vyu?il Abú Bakr a jeho spole?níci Umar ibn al-Chattáb a Abú Ubajda. Získali na svou stranu kmen Aus, jeho? p?íslu?níci spole?ně s mekkánnskymi muhád?iry následně zvolily Abú Bakra za nového v?dce muslim? a prvního chalífu.[11] Abú Bakr dokázal lépe vyu?ít situace ne? Alí, ktery postrádal dostate?nou schopnost rychle a ú?inně zasáhnout do volebního procesu. Ti, kte?í prosazovali Alího nároky na vedení obce, se za?ali nazyvat ?i'at Alí, doslova ?strana Alího“.[7] I kdy? s rozhodnutím volby Abú Bakra nesouhlasili, prozatím jej p?ijali, po Fátimině smrti pak Abú Bakra uznal i sám Alí.[12]
Po smrti Abú Bakra v roce 634 se druhym volenym chalífou stal Umar. Po jeho zavra?dění na jeho místo nastoupil Uthmán. Ten v?ak rovně? brzy zem?el násilnou smrtí, co? ot?áslo muslimskou obcí.[13] Dal?ím, v po?adí ?tvrtym chalífou se ji? sice stal Alí, ale jeho postavení bylo p?edev?ím formální.[12]
Nárok na vedení obce si dělal i rod Umajjovc?, hlavním oponentem Alího se stal místodr?itel Syrie Mu'ávija I. Alí dal vzniknout armádě, která měla v?echny vzbou?ence porazit. Kdy? se jeho vojsko st?etlo v roce 657 s Mu'ávijovou armádou v bitvě u Siffínu, k boji nedo?lo. Na Mu'ávijj?v popud souhlasil Alí, ?e vysledek boje se má rozhodnout nikoli silou vojska, ale silou argument? obou stran. ?ást Alího vojska s tímto nesouhlasila, ode?la a dala vzniknout v?bec první islámské sektě chárid?a. Argumenta?ní sněm následně nezvolil ani Mu'áviju, ani Alího.[12] Napjatá situace v muslimské obci se dále vyhrotila v roce 661, kdy byl Alí zavra?děn p?íslu?níkem chárid?y Abd ar-Rahmánem Ibn Muld?imem u me?ity v Kúfě.[14] Dne?ní ?í'itská tradice v?ak klade místo Alího úmrtí do Nad?afu.
Chalífové
editovatPo smrti Alího byli jeho stoupenci v Kúfě p?esvěd?eni, ?e jej m??e nahradit jen p?íslu?ník ahl al-bajt, tj. Muhammadova rodu.[15] V úvahu p?ipadli zejména Alího synové Hasan ibn Alí a Husajn ibn Alí. Hasan uzav?el s Mu'ávijou úmluvu, ?e po Mu'ávijově smrti nep?ejde chalífát na jeho syna. Po Mu'ávijově smrti se v?ak stal chalífou opět jeho syn Jazíd I., ktery byl známy svym h?í?nym ?ivotem. Kúf?tí ?í'ité v?ak za?ali Husajnovi posílat dopisy do Medíny, ve kterych mu vyjád?ili svou podporu v p?ípadě, ?e by se vedení obce ujal.[16] Husajn se proto i se svou rodinou vydal na cestu do Kúfy, kam v?ak ji? nedorazil. Na cestě jej napadli Jazídem vyslaní vojáci, kte?í po krátkém boji zabili Husajna, celou jeho rodinu i jejich nepo?etny vojensky doprovod.[17] Tento den se nazyvá a?úrá a dodnes si jej ?í'ité p?ipomínají coby den mu?ednické smrti Husajna a jeho rodiny. ?eny a děti, které p?e?ily spolu se synem Husajna – Alím ibn Husajnem, ktery pro nemoc nemohl bojovat, byli vle?eni krutym zp?sobem p?ed Jazíd?v soud. Jazídovi vojáci strhli ?enám závoje a nechali sho?et stany. Historie zaznamenala nezapomenutelny proslov dcery Alího ibn Taliba – Zajnab. Podle historie Husajnova mise odmítnutí tyranského chalífy Jazida a následny projev dcery Alího ibn Taliba Zajnab u Jazídova soudu, zp?sobila znovuzrození islámu Husajnova děda, proroka Muhammada. Muslimové se ji? toti? kv?li tyranskym vládc?m, jako byl Mu'ávija ?i jeho syn Jazíd, opět propadali do temnot doby nevědomosti.
Odno?e ?í'iy
editovat?í'itsky islám se v pr?běhu své existence rozdělil do mnoha směr?, z nich? ka?dy vět?inou uznává jiné imámy.
Isná a?aríja
editovat
?P?íslu?níci isná a?aríji jsou dnes nejpo?etněj?í skupinou v rámci ?í'itského islámu. Tvo?í a? 80?% v?ech ?í'it?.[18] Jsou té? známí jako dvanáctníci, a to podle skute?nosti, ?e uznávají dvanáct imám?. Jejich po?adí je následující:
- Alí ibn Abí Tálib (600–661)
- Hasan ibn Alí (625–669)
- Husajn ibn Alí (626–680)
- Alí ibn Husajn (658–713)
- Muhammad ibn Alí (676–743)
- D?a'far as-Sádik (703–765)
- Músa ibn D?afar (745–799)
- Alí ibn Músa (765–818)
- Muhammad ibn Alí (810–835)
- Alí ibn Muhamad (827–868)
- Hasan al Askarí (846–874)
- Muhammad al-Mahdí (868–sou?asnost)
Poslední, 12. imám, se ji? v raném věku měl ztratit ?i se uchylit do ústraní. Podobně jako u dal?ích ?íitskych sekt, i u?ení isná a?ariji p?edpokládá p?íchod 12. imáma v soudny den.
Ismáí'líja
editovat
?Sv?j p?vod má ismá'ílija v době, kdy p?sobil jako ?esty imám D?a'far as-Sádik. As-Sádik byl ve své době velky u?enec a znalec islámského práva. Poté, co měl p?edat imámát svému synovi, rozhodl se poru?it stávající tradici jmenování star?ího syna a jako dal?ího imáma jmenoval mlad?ího syna Músu al-Kázima. Proti tomuto rozhodnutí se postavilo mnoho jinych ?í'it?, kte?í po?adovali, aby se dal?ím imámem stal nejstar?í syn Ismá'íl ibn D?afar, jak tehdy byvalo zvykem. Spor měl za následek od?těpení imáí'líjc? od hlavního proudu ?í'iy. Asi největ?ího rozmachu se ismá’ílíji poda?ilo dosáhnout v době vlády dynastie Fátimovc?.
P?íslu?níci ismá’ílíji tvo?í po isná a?aríji druhou největ?í ?íitskou skupinu.[19]
Zajdíja
editovatZakladatelem sekty zajdíj? byl Zajda ibn Alí, vnuk al-Husajna. Ten se vzep?el proti nerozhodnosti pátého imáma Alího ibn Husajna a podnítil v Kúfě proti němu povstání, které bylo potla?eno a sám Zajda zabit.[20] Pat?í k umírněněj?ím ?íitskym sektám. Prosadit se jim povedlo v 10. století v Jemenu, kde zajdíjovci vládli a? do roku 1962. P?evá?ně v Jemenu se vyskytují dodnes, kde bojují proti taměj?í proamerické vládě.[21]
Reference
editovat- ↑ NASR, Vali. The Revival of Shia Islam [online]. The Pew Forum On Religion [cit. 2025-08-07]. Dostupné v?archivu po?ízeném dne?2025-08-07. (anglicky)
- ↑ Iran [online]. CIA - The World Factbook [cit. 2025-08-07]. Dostupné v?archivu po?ízeném dne?2025-08-07. (anglicky)
- ↑ The Shiite Question in Saudi Arabia [formát pdf]. International Grisis Group [cit. 2025-08-07]. Dostupné v?archivu po?ízeném dne?2025-08-07.
- ↑ Kuwait [online]. CIA - The World Factbook [cit. 2025-08-07]. Dostupné v?archivu po?ízeném dne?2025-08-07. (anglicky)
- ↑ Ku?im má netu?ené prvenství. První centrum ?íitskych muslim? v zemi
- ↑ a b TAUER, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vy?ehrad, 2006. ISBN?8070218282. S.?41.
- ↑ a b KROPá?EK, Lubo?. Duchovní cesty islámu. Praha: Vy?ehrad, 1993. ISBN?80-7021-125-3. S.?180.
- ↑ ?Alī [online]. Britannica Online [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Encyclopaedia of Islam (vol. IX). Leiden: Brill 1997, s. 420.
- ↑ ?í'ité [online]. Refelex.cz [cit. 2025-08-07]. Dostupné v?archivu po?ízeném dne?2025-08-07.
- ↑ Tauer, s. 41–42.
- ↑ a b c KAREL, Matú?. Historické souvislosti vzniku sekty ?í’a a vysvětlení jejího dogmatu [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
- ↑ MENDEL, Milo?. ?í'a. In: HORYNA, B?etislav; PAVLINCOVá, Helena. Judaismus, k?es?anství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN?80-7182-165-9. S.?634. Dále jen Mendel (2003).
- ↑ Mendel (2003), s. 514.
- ↑ The Encyclopaedia of Islam (vol. IX). Leiden: Brill 1997, s. 420–421.
- ↑ The Encyclopaedia of Islam (vol. IX). Leiden: Brill 1997, s. 421.
- ↑ Mendel (2003), s. 554.
- ↑ Ithna Asharis (Twelver Shi'ites) [online]. Religiou Minorities in the Muslim World [cit. 2025-08-07]. Dostupné v?archivu po?ízeném dne?2025-08-07. (anglicky)
- ↑ MENDEL, Milo?. Hid?ra: nábo?enská emigrace v dějinách islámskych zemí. Praha: Orientální ústav Akademie věd ?eské republiky, 2006. ISBN?80-85425-58-0. S.?79 (pozn.).
- ↑ Mendel (2003), s. 649.
- ↑ Válka v Arábii. Saúdské letectvo bombarduje Jemen. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2025-08-07 [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
? Obrázky, zvuky ?i videa k tématu ?í'itsky islám na Wikimedia Commons - Karel Matú?: Historické souvislosti vzniku sekty ?í’a a vysvětlení jejího dogmatu
- Reflex Online: ?í'ité Archivováno 1. 4. 2008 na Wayback Machine.
