工商部门抽检五类装修材料 不合格率达28.2%

百度 我们希望TVS能成为这种互补的一个非常好的过渡平台。

Sekularismus je zásada, ?e státní moc, státní instituce a stát sám mají byt nezávislé na nábo?enství a nábo?enském uva?ování. Sekularismus se vyznamně uplatnil p?edev?ím v mnoha zemích Západu, kde v sou?asnosti p?evládá, i kdy? se jeho p?esny obsah v jednotlivych zemích li?í a stále se vyvíjí. Praktikuje se v?ak i v mnoha státech Asie a Afriky. Prakticky politicky sekularismus znamená oddělení vládních institucí a osob pově?enych zastupováním státu od nábo?enskych institucí a nábo?enskych hodnostá?? a souvisí zejména s rozvojem konceptu sekulárních, tj. nábo?ensky neutrálních stát?.

Mapa sekulárních stát?

P?vod termínu

Pojem ?sekularismus“ se objevil v polovině 19. století, v době spole?enskych proměn poznamenanych revolu?ním děním v Evropě spojenym se socialistickym hnutím, vrcholící pr?myslovou revolucí a snahou o sociální, politické a ekonomické reformy. Termíny sekulární, sekularista ?i sekularismus pou?il poprvé britsky vydavatel novin George Holyoake ve svych textech v letech 1851 a? 1852. Holyoake byl socialista, volnomy?lenká? a ateista. Byl jednou z posledních osob odsouzenych v Anglii za rouhání. Samotnym termínem se sna?il postihnout sociální ?ád odděleny od nábo?enství. Termínem ?sekulární“ Holyoake neozna?uje absenci nebo pop?ení nábo?enství, ale kategorii samu o sobě. To, co nazyval ?sekularismem“, měla byt koexistence světskych a nábo?enskych prvk?, komplementární a spole?ně konstituujících aspekt? v pozitivním smyslu slova. Na rozdíl od jinych proponent? sekularistického hnutí, jako byl nap?. Charles Bradlaugh se svymi tvrdymi antiklerikálními postoji, cílem Holyoakeho my?lenky sekularismu nebylo v první ?adě vytla?ení nábo?enství z ve?ejné sféry. Holyoake nebral nábo?enství jako p?eká?ku nastupujícímu sekulárnímu ?ádu, ale trval na tom, ?e novy světsky morální systém m??e byt vystavěn nad starym nábo?enskym systémem. Ne?lo mu pouze o kritiku nábo?enství, ale o pozitivní budování nového morálního základu. Sám Holyoake to popisuje v knize Anglicky sekularismus (1896) takto:

?Sekularismus je kodex povinnosti vztahující se k tomuto ?ivotu, zalo?eny na úvahách ?istě lidskych a ur?eny hlavně těm, kterym p?ipadá teologie neur?itá nebo nedostate?ná, nespolehlivá nebo neuvě?itelná. Jeho základní principy jsou t?i: 1) zlep?ení tohoto ?ivota je mo?né hmotnymi prost?edky; (2) ?e věda je Proz?etelnost dostupná ?lověku; 3) ?e je dobré konat dobro. A? u? existuje jiné dobro, nebo ne, dobro sou?asného ?ivota je dobré a je dobré ho hledat.“

Holyoake zastával názor, ?e sekularismus a sekulární etika by se neměly v?bec zajímat o nábo?enské otázky (proto?e jsou podle něj irelevantní), a měly by se proto odli?ovat od ateismu. V tomto nesouhlasil právě s Charlesem Bradlaughem, ktery aktivně vystupoval proti nábo?enství, a jejich spor nakonec britské sekularistické hnutí rozdělil.

Historie

Vznik sou?asnych sekulárních stát? v Evropě, postavenych na principu neutrality ve?ejné moci ve vztahu k nábo?enství, je vysledkem postupného sekulariza?ního procesu. Je?tě ve st?edověku byla vedoucí role církve v Evropě zásadní samoz?ejmostí. Za po?áte?ní zlom, ktery se stal impulzem sekulariza?ního vyvoje, lze pova?ovat u? boj o investituru mezi pape?em a císa?em a jeho urovnáním Wormskym konkordátem (1122), ktery oddělil církevní a světskou moc. Dal?ím zlomovym obdobím byla situace konfesních ob?anskych válek 16. a 17. století, kdy nábo?ensky rozkol vedl k nad?azení státu a politiky nad nábo?enské otázky. Aug?purskym nábo?enskym mírem v roce 1555 bylo ukon?eno první období nábo?enskych válek v Německu. V této dohodě byla uznána nábo?enská svoboda ve formě politické zásady ??í země, toho nábo?enství“. Zároveň bylo potvrzeno p?evedení církevního majetku protestantskymi kní?aty do světskych rukou. V podobném duchu Vestfálsky mír (1648) po t?icetileté válce prosadil princip nad?azenosti státní moci nad církví. Osvícenství spole?ně s racionalismem a rozvojem vědy a techniky p?inesly dal?í posuny. Ji? v době Velké francouzské revoluce p?echází zna?ná ?ást nemovitého majetku církve a jí ?ízené správy do rukou státu. Umírněněj?í formou vytěsňování církve z p?ímého vlivu na politickou moc lze zaznamenat za josefínskych reforem v Rakousku na konci 18. století. Sociální revoluce 19. a 20. století a vznik evropskych národních stát? pak vedly k postupnému oddělení církevních institucí od právních a vzdělávacích systém?. Nábo?enství se svym kultem, symbolikou a formálními projevy religiozity bylo do zna?né míry vykázáno do soukromé sféry vě?ícího.

Státní sekularismus

Prvními sekulárními zeměmi se staly státy tradi?ně k?es?anské, ve století dvacátém v?ak vyhlásily sekularismus i některé státy s islámem jako dominantním nábo?enstvím (nap?íklad Turecko, Persie v době p?ed islámskou revolucí), ?i jinym.

Sekulární nábo?ensky a ideologicky neutrální stát se nem??e vázat ani na nábo?enské vyznání, ani na ateismus, p?esto?e jedno nebo druhé m??e v konkrétní spole?nosti p?eva?ovat. Ideologickou neutralitu by měl stát uplatňovat uvnit? i navenek, tj. neutrální povahou samotné ve?ejné moci a neutrální orientací ve?ejné moci v??i ostatním subjekt?m (institucím, spolk?m, ob?an?m apod.). Vnit?ní neutralitou je chápán zákaz p?ímého propojení ve?ejné moci s nábo?enstvím. Zároveň je nutné v tomto ohledu zvá?it sociální ?i kulturně-historicky kontext, kdy p?ítomnost nábo?enskych symbol? nemusí vyjad?ovat afilaci ve?ejné moci s konkrétním nábo?enstvím. Pro dodr?ení neutrality je zejména d?le?ité, ?e takovy obsah není p?ijímán jako obsah nábo?ensky, ale jako kulturní. Vněj?í neutralita znamená, ?e a) ve?ejná moc – sekulární stát – je plně oddělena od projev? nábo?enské svobody; b) ve?ejná moc neroz?i?uje rozsah své neutrality mimo sebe sama. Nemá tak docházet k pronikání nábo?enství do sféry ve?ejné moci a zároveň nábo?enská neutralita se nemá roz?i?ovat za hranici sféry ve?ejné moci. R?zné sekulární státy pak mají r?zné p?ístupy k sekularismu na uvedené ?kále.

Z evropského pr?měru se do jisté míry vymyká Francie se svou la?cité (laicita, laicismus), která je ústavním principem francouzské republiky od roku 1905, kdy do?lo k oddělení nábo?enství a státu. Bě?ně se laicita interpretuje jako zákaz nábo?enského vlivu a zapojení nábo?enství do vládních zále?itostí a ur?ování státní politiky. Na druhé straně princip laicity také zakazuje zapojení vlády do nábo?enskych zále?itostí a zejména zakazuje vládní vliv na samosprávu nábo?enskych organizací. Státní sekularismus ve Francii tak obecně nevylu?uje právo na svobodu nábo?enského vyznání. Nicméně francouz?tí politici se ve ve?ejném prostoru v?dy d?sledně zdr?ovali nábo?enskych projev? a vět?inová spole?nost pova?uje diskrétnost v otázkách nábo?enství za nezbytnou sou?ást národní identity. To dnes nará?í na odpor zejména v p?istěhovalecké komunitě, ktery se projevil ?adou ??átkovych afér“. Po poslední z nich v roce 2004 bylo zákonem zakázáno no?ení jakychkoli nábo?enskych oděv? a symbol? (muslimsky hid?áb, sikhsky turban, k?es?ansky k?í?, ?idovská hvězda apod.) ve ve?ejnych ?kolách jako specifické ?ásti francouzského ve?ejného prostoru. V roce 2011 pak byl p?ijat zákon zakazující zahalování obli?eje na ve?ejnych prostranstvích (nikáb, burka).

Koncept francouzského laicismu byl inspirací pro zakladatele moderní turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka. P?eměna islámské země na sekulární stát byla radikální a proběhla ve velké ?í?i, od zru?ení islámského práva ?aría v plném rozsahu a jeho nahrazení evropskym právním modelem p?es zru?ení mnoho?enství po p?ikázané no?ení klobouk? místo fez? u mu?? a zákaz no?ení tradi?ních oděv? a zahalenych obli?ej? u ?en. Sekularizace v tehdej?ím Turecku dosáhla v podstatě totalitních rys?. Nicméně ji? od 50. let dochází k postupné proměně pod tlakem ?iroce nábo?ensky orientované, navíc relativně muslimsky homogenní sunnitské spole?nosti. P?esto?e v Turecku i nadále existuje oddělení státních institucí a právního systému od p?ímého vlivu nábo?enství, opa?ně to neplatí. Stát není neutrální v konfesním smyslu a aktivně podporuje provoz me?it, organizuje povinnou nábo?enskou osvětu a zároveň reguluje p?sobení jinych konfesí na svém území. Indikátorem postoje politickych sil k podpo?e islámu je podobně jako ve Francii otázka zákazu no?ení ?átku ve ?kolách a ve?ejnych institucích, které je na jedné straně prosazováno tureckym parlamentem, av?ak podle tureckého ústavního soudu neslu?itelné se zásadou sekularismu.

?ada stát? charakteristiku ?sekulární“ ve své historii nechápala jako nábo?ensky neutrální, ale jako ?protinábo?ensky“. Tyká se to zejména stát? vychodní Evropy za doby komunismu, tehdej?ího Sovětského svazu nebo doposud ?ínské lidové republiky. Deklarovany sekularismus jako sou?ást hodnotového uspo?ádání ve?ejné moci byl a je v takovych p?ípadech systematicky vyu?íván právě k potla?ování nábo?enské svobody.

?eská republika je jako sekulární stát definována ?lánkem 2, odst. 1 Listiny základních práv a svobod: ?Stát je zalo?en na demokratickych hodnotách a nesmí se vázat ani na vylu?nou ideologii, ani na nábo?enské vyznání.“ Zároveň platí z druhé strany také ?lánek 16 odst. 2: ?Církve a nábo?enské spole?nosti spravují své zále?itosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a z?izují ?eholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“

Postsekularismus

Ve 20. století se zdálo, ?e ve?ejné projevy a vliv nábo?enství upadají jako pr?vodní jev modernizace a postupujících spole?enskych změn. Sociologické údaje z pr?zkum? ukazovaly a stále ukazují mě?itelny pokles p?íslu?nosti k církvím, ?asu věnovaného nábo?enskym aktivitám nebo finan?ních prost?edk? věnovanych na nábo?enské ú?ely. P?edpokládalo se p?inejmen?ím, ?e nábo?enství m??e byt omezeno na soukromou víru, a ve?ejny diskurz tak m??e byt vymezen zcela nenábo?ensky.

Zku?enost posledních desetiletí v?ak ukazuje, ?e státy plně sekulární byt nemohou a ?e opozice mezi ve?ejnym a soukromym nábo?enstvím i opozice mezi nábo?enskym a sekulárním je v podstatě neudr?itelná. Dne?ní svět je ?stejně vyrazně nábo?ensky, jako byl svět kdykoli d?ív, a v některych oblastech dokonce je?tě víc“. Vyjimkou se dlouho zdála byt pouze západní Evropa, která byla vzorem pro ideje sekularismu. Nicméně se ukazuje, ?e rostoucí globalizace světa a realita rostoucího p?istěhovalectví v Evropě, a? u? z d?vodu ekonomického nebo humanitárního, problematizuje vlastní cíle sekularismu. Nábo?enství je v některych kulturách natolik spjaté s identitou ?lověka a spole?enskych skupin, ?e je nelze jednodu?e vymazat z ve?ejného ?ivota do soukromí. Navíc, v Evropě nelze omezit nábo?enství ve ve?ejném prostoru pouze na tradi?ní a ve spole?nosti etablované církve, nebo? stále vět?í roli hraje i spiritualita r?znych novych duchovních proud? a nábo?enskych hnutí.

Jako reakci na vyvoj spole?nosti v západní Evropě, kde je ?ím dál více jasné, ?e sekularizace není nijak úměrná modernizaci spole?nosti, formuloval Jürgen Habermas my?lenku postsekulární spole?nosti. Habermas p?ipou?tí mo?nou vyznamnou roli nábo?enství ve ve?ejném diskurzu, ani? by byl ohro?en sekulární základ státu. Liberální stát, podle Habermase, nesmí odrazovat vě?ící a nábo?enské komunity od politickych projev?, proto?e samotny stát nem??e vědět, zda by se tím neodst?ihl od klí?ovych zdroj? svého smyslu a identity. Zd?razňuje v?ak nadále sekulární charakter státu a práva, nábo?enské pravdy nemohou pronikat do institucionální sféry jako ?istě nábo?enské, ale musí byt vysledkem demokratického racionálního diskurzu.

Jakym zp?sobem nábo?enství vstupuje zpět do ve?ejného sekulárního prostoru a propojuje se s politikou a státními orgány, je patrné na vyvoji v ?adě vychodních postkomunistickych stát? Evropy. Ani? by se vyrazně zvy?ila míra nábo?enské aktivity obyvatel, dochází k pronikání nábo?enskych tezí nejen do ve?ejného prostoru, ale i do právních základ? státu (nap?. protipotratovy zákon v Polsku). Motivací pro-nábo?enskych projev? politik? je ?asto snaha o posilování národní identity a kultury ?i deklarace obrany ?k?es?anskych“ hodnot proti pronikání kulturně odli?nych prvk? jinych nábo?enství (nej?astěji islám). To se děje i v ?eské spole?nosti, která je v tomto ohledu velmi specifická s vyrazně negativním vztahem k církevní religiozitě.

Odkazy

Související ?lánky

• Antiklerikalismus
• Sekularizace
• Sekulární stát
• Nábo?enská svoboda
• Teokracie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu sekularismus na Wikimedia Commons
• Téma Sekularismus ve Wikicitátech

Autoritní data	NKC: ph125470 PSH: 7914 GND: 4463409-2 LCCN: sh85119460 NLI: 987007529499405171

Portály: Sociologie